Život / Life

21. srpna 2013 v 13:46 | P3ťuŁk5.K - 17let |  Articles on the topic

Mohu o tom napsat hodně, ale i málo.
Od této soboty (17/8/13) jsem již na světě "sladkých" 17 let.

Někdo říká, že život je příšerný, někdo říká, že je úžasný a někdo život radši nepopisuje.
Ale já bych chtěla popsat ten svůj, protože tohle umím nejlépe a znám ho sama nejvíce..
Nemůžu přeci psát o životě jako celkově, když každý má život jiný a já jiné životy neznám natolik, abych o nich mohla psát.

Můj život začal 17 srpna r. 1996 ve městě Rakovník. Ano, v tom hrozném zapadákově, který je natolik ubohý a opravdu ho nemám ráda. Ale jsem začínající optimista, takže se musím jen smát, té inteligenci zde. Ještě před 3 měsíci bych vám řekla, že na všechno kašlu, že nemá cenu žít a takové hovadiny.

Život je boj, ale stojí za to! - Nikdo mi tohle nevyvrátí, protože je to pravda.
Protože má cenu žít pro ty krásné chvíle. Kdyby tenhle článek četla moje nejlepší kamarádka, divila by se, protože ona zažila ty moje 3 roky breku,žalu a smutku... A teď jsem opravdu šťastná.
A co se vlastně stalo, že jsem byla pesimista? Doma problémy, kluci, škola - šikana atd.. , falešní přátelé a to nejhorší? Úmrtí člověka, kterýho jsem nadevše zbožňovala. Byl to člověk, který pro mě znamenal všechno. Ten co mi byl vždycky nejblíž a vždycky bude a ja to vím. I teď to bolí, ale pořád říct, že jsem šťastná mohu. Ta osoba zemžel vloni 17/7 , ano přesně na den, který znamená přesně za měsíc narozeniny a svátek. A ještě víc? Můj 20ti letý bráška !! (Bratranec, ale my jsme byli jako sourozenci)

A od září začala nová škola, první rok na střední a totálně se podělal. A kdy mi začalo být takhle fajn?
Přibližně 10.7.2013. Moje první cesta do Opavy. 3 a půl hodiny vlakem a já měla stres už 2dny předtím. Den předtím už sem měla stres i z autobusu. Od mého baráku je to do Opavy k nejlepší kamarádce cca 5-6h jízdy. Víte co, je to za rohem. A v ten den sem šla ven již s mojím přítomným přítelem. Byl to úžasný pocit, láska na první pohled?

Časy s ním jsou neuvěřitelný, časy v Opavě jsou nezapomenutelný, vím, že rodina navždy :3
A potom kamion s tátou a nakonec ? Koncert na kterém sem byla poslána do publika, dostala jsem plyšáčka a pusu do vlasů. Ano, měla jsem podlomená kolena. A víte co? Opravdu pro takovéhle krásné chvíle stojí žít. Nikdy nebude tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama