Povídka: Never Forget! In my Heart Forever ♥

30. ledna 2014 v 12:41 | PeťuŁA - 17 let |  Povídky

NEVER FORGET. In my heart forever!

Povídka, kterou jsem napsala v r. 2011.


Nick
*Asi je to brzy, ale já Suzie mám fakt rád. Do vánoc zbývá pár měsíců a já mám v hlavě pořád jednu myšlenku. CHCI SI SUZIE VZÍT. Bohužel nemám tu odvahu na to se jí zeptat. Bojím se odmítnutí, protože uběhl teprve půl rok, od našeho seznáme. Musím sebrat odvahu a zeptat se. Myslím, že 24. prosince by to bylo trochu nečekané "Ahoj Suzie ty už máš dárky pro rodiče koupené"? Ahoj Nicku, nemám, myslela jsem, že bychom mohli jít spolu" odpověděla Suzie. "Tak dneska odpoledne. "Řekl Nick se šibalským úsměvem, odešel. *Byl jsem nervózní, aby ze mě nevypadlo to, na co se ji chci zeptat již brzy*

Suzie
Poslední dobou jsem divná, říkají mi to už i přátelé. Popravdě ani vánoce nechci, chtěla bych zastavit čas, protože vím, že se možná dožiju 24 prosince, ale? Proč, zrovna já? Proč na leukémii museli zemřít i rodiče? Jonasovic rodina je skvělá a jsem jim moc vděčná, že mohu bydlet u nich, ale není to pravá rodina.

,,Suz kam zase mizíš?" Zastavil mě Nick. "Musím se jít projít, není mi dobře" neváhal a hned z něho vypadla odpověď "Půjdu s tebou" Nechtěla jsem se s ním dohadovat, ale odpovědět musím. "Ne jen to ne" Byl zvědavý, nenechá mě odejít, dokud nedostane odpověď. "Proč"? Nemůžu mu prostě říct, hele, mám leukémii a umřu" "Prosím neřeš to, řeknu ti to později. Popravě jsem šla pro výsledky mé leukémie. Rychle jsem zavřela dveře a šla jsem rychlejším krokem k nemocnici, aby mě Nick neviděl.
"Dobrý den" "Dobrý den slečno, jdete pro výsledky Leukémie že?" Tenhle doktor léčil i mé rodiče, proto mě hned poznal. "Jak dopadly?" Zeptala jsem se rychle. "No víte, mám špatnou zprávu, máte dědičnou Leukémii" Čekala jsem to. Čekala jsem, že mi alespoň něco po rodičích zůstalo. Zhroutila jsem. Omdlela jsem. "Suzie máte přibližně asi měsíc života" dodal ještě lepší zprávu. "Nejsou žádné léčby? Víte já Nicka miluji, nechci ho opustit, chci žít" Řekla jsem se slzami v očích. ,,Máte vzácnou leukémii, která se nedá vyléčit, je mi to líto"

Suzie
Ach už je to tu zas, je mi špatně a Nick chce, abych zašla k doktorovi. Nick se to nesmí dozvědět.

Štědrý den

Nick
Teď je ta příležitost. ,,Ehm ch-chtěl bych vám něco říct a hlavně Suzie" "Suzie, víš Miluju Tě" přistoupil jsem k ní, klekl si a začal i přes tu trému" "Suzie Melorsová, vezmeš si mě?" Klečel jsem před Suz a říkal jsem sám sobě. *Zvládl si to Nicku* "Nicku, víš, chtěla bych si tě vzít, ale nemohu" Když řekla tohle, tak jsem nechápal, její oči, gesta naznačovali, že chce říct ano. "Suz proč? proč nemůžeš?" Fakt jsem chtěl důvod a musel se zeptat proč. "Víš, jak jsem ti říkala, že se potřebuji projít? Lhala jsem, chodila jsem do nemocnice na testy"odpověděla se slzami v očích. "Jaké testy? Suz řekni mi to!" Řekl jsem i já se slzami v očích. "Nicku mám vzácnou leukémii, která nejde vyléčit" "ty si děláš srandu, že jo?" Tohle nechápu. ,,Proč bych o tom žertovala a právě ode dneška mám už jen týden" Tak tohle opravdu nešlo. Vím, že kluci nebrečí, ale z ničeho nic se mi nahrnuly ty emoce do očí a já bulel jak želva. ,,No tak, Nicku já už jsem s tím smířená" ,,Ty možná, ale co já? mne tu jen tak necháš?" Vstal jsem a utekl do pokoje jako malé dítě.

Suzie
Celý týden se mnou Nick nepromluvil a já mám dnes nastoupit do nemocnice. Už ani věci si brát nemusím. Je mi hrozně blbě. Ležím v posteli napojená na přístrojích. U mě celá rodina Jonasovic kromě NICKA, chtěla bych ho naposled vidět.
Po hodině a půl přichází doktor a sestry. "Slečno je nám to líto, musíme vás odpojit od přístrojů" Všichni se rozplakaly. "No tak, neplačte, pamatujte, budu tu vždy s vámi" naposled mě objaly a políbily. Už jsem usínala, ale v srdci byl žal. Ten, kterého jsem tu chtěla, tak tu nebyl.

Nick
Nechtěl jsem vidět, jak umírá. Ale chtěl jsem ji naposled vidět. Jsem hrozný blbec, měl jsem být sní a já byl zatím celý její poslední týden zavřený v pokoji.
Přiběhl jsem do pokoje, kde byla Suzie, ale všichni tam brečeli. Hned ze mě vypadla otázka "Joe že ne-není.?" Joe jen smutně přikývl. Přiblížil jsem se k posteli, byla tak krásná a mrtvá. Neuvěřitelně rychle jsem se rozbulel a jen opakoval "Miluju Tě Suzie NIKDY NEZAPOMENU JSI V MÉM SRDCI NAVŽDY nikoho jiného nechci" a naposled jsem jí políbil a nasadil jí zásnubní prsten.
Ještě ten večer, když jsem nakonec usnul, zdálo se mi o ní. Myslel jsem že, je to realita, ten sen byl tak skutečný. Chtěl byl zůstat v tomhle snu, navždy sní a já věděl, že jinou nikdy už nechci...!

THE END

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Aník* *Aník* | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 12:51 | Reagovat

je to nadherný.. a hrozne moc smutny..:'( Ale je to boží... ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama