Povídka: Život jedné středoškolačky [1. díl]

5. února 2014 v 11:31 | PeťuŁA - 17 let |  Povídky
Odpoledne
,,Ahoj Catherine Welsová" Hned jsem věděla, kdo to je. Nikomu jinému jsem příjmení neřekla. A jedině u
jednoho člověka jsem chtěla, aby si ho pamatoval. Nevěděla jsem, jestli mu mám odpovědět, protože si nechci hned první dny udělat zle u té Caroline. Ale on byl tak k sežrání, že nešlo se jen otočit a jít dál. "Ahoj Iane" řekla jsem. "Jdeme na ten drink?" zeptal se a já už vůbec nevěděla co říct, ale když se s ním budu vykecávat před školou, nemuselo by to zrovna hezky dopadnout. Takže jsem chtěla zmizet, ale domů ještě ne. "Jo, jasně" s tímhle slovem jsem přidala do kroku. Šli jsme asi 5 minut, když Ian zahl do nějakého menšího baru. Vešli jsme dovnitř a každý Iana začal zdravit. Všichni se na mě dívali jako bych byla z jiné planety. Jediné, co mi k tomu řekl, bylo "to je v klidu, jich si nevšímej" poslechla jsem a šla jsem za ním k menšímu stolku. "dáš si něco?" zeptal se milým a sladkým hlasem. "Dám si ka-ka-fe" zakoktala jsem se studem. Asi hodinu jsme si povídali, když v tom přišla Caroline. "Iane, můžeš mi říct, co tu dělá?" zvýšila hlas a po mě hodila vražedný pohled. "Caroline, povídáme si, je tu nová" řekl v naprostém klidu. "Fajn" a sedla si k nám. "Jsem Caroline" řekla a podala mi ruku. "Jsem Catherine" odpověděla jsem a dodala jsem "já už radši půjdu, musím udělat úkoly" "Dobře, měj se" řekl Ian a Caroline ironicky mávla rukou.

Pořád jsem se převalovala v posteli, nemohla jsem za boha usnout. Ale spát jsem musela, jinak bych ráno nevstala. Jakoby se mi něco zlého zdálo, jako bych někoho viděla v mém pokoji. Prostě jsem se kolem 3 hodiny ranní vzbudila a ani nevím proč. Ale příjemné to nebylo. Když jsem se probudila, jako by mi stále někdo probodával krční tepnu. Cítila jsem bolest, bezdůvodně. Rozhodla jsem se to ignorovat a šla jsem rovnou do školy. Všichni v mém věku už měli auta, skútry a já leda svoje nohy nebo autobus. Ale přesto jsem se do školy těšila. Protože mě čekal den plný hudby.
První hodina - historie hudby. Sedla jsem si za tu tichou dívku. Za Elenu, která mi říkala o dvou důvodech, proč si dávat na Iana pozor. Ale řekla mi jen jeden. Jen ten, že chodí s Caroline.
"Ahoj" pozdravila jsem ji. Chci vědět ten druhý důvod. "Nebav se se mnou" odpověděla tak divným a tichým tónem. Jakoby se něčeho nebo někoho bála. "Řekni mi ten druhý důvod, Eleno" napsala jsem ji vzkaz na kus papíru. "Nemůžu, jen si prostě dávej pozor" vrátila mi papír s odpovědí a dál mě ignorovala, jak nejvíce to šlo. Tohle jsem nechápala.

Několik minut od začátku hodiny přišla Annete. To je holka, která se považuje snad za tu nejlepší ve všem na téhle škole. A ne jen ona si to myslí, ale i dalších xx lidí. Já si to myslet nemohu, protože jsem ji ještě neslyšela, jako nikoho z téhle školy. Každopádně si to namířila rovnou za mnou. Nevěděla jsem proč. "Čau Cathrine, jak zpíváš?" zeptala se ironickým hlasem. Nevěděla jsem, co jí mám říct? "No, zpívám, kdyby špatně, tak nejsem tady" odpověděla jsem. "Hmm, zazpívej" řekla a čekala, že budu zpívat. "Ne, je hodina a dneska nějak chrchlám" řekla jsem a začala pokašlávat. "Srabe" řekla a odešla. Sklonila jsem hlavu a čekala jsem netrpělivě na vyučujícího, protože historie hudby je jeden z mých oblíbených předmětů.

Odpoledne
Přišel za mnou opět Ian. "Ahoj, máš se? Slyšel jsem, že si nechtěla zpívat před Annete" "Ne nechtěla", řekla jsem a dívala se, jestli neuvidím náhodou Caroline. "Měla by si před ní zpívat, chce vědět, jestli má konkurence a já vím, že zpíváš fakt dobře" koukala jsem na něj otevřenou pusou. Vždyť mě nikdy zpívat neslyšel. Jediné místo kde zpívám, je má koupelna. A taky byl jediný člověk, před kterým jsem zpívala, ale to jsem byla malá. Bylo mi asi 8, byla jsem na základní škole a měla jsem jen jediného kamaráda. Který byl o hodně starší než já. Byl jako můj starší bratr, ale z ničeho nic prostě zmizel. "Jak to můžeš vědět, Iane?" Zeptala jsem se udiveně. "Slyšel jsem tě, chérie"
"Slyšel? Kde?" "to bych neřešil" otočil se a prostě odešel.


Pokračování v neděli - 9.2.2014

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama