Zůstaň silná Emo! | Úvod |

9. října 2014 v 22:47 | Petra Konopíková | 18 let |  Povídky
První díl nové povídky, kde nadpřirozeno neexistuje. Doufám, že se vám bude líbit. Je to teprve začátek a snažím se psát, jako by to měla být kniha. Budu ráda za vaše reakce. Mimochodem, mojí inspirací je život. Neberte vše vážně, je to povídka, tudíž přesnosti o mém životě neexistují. Krásný den. Vaše P.


Bylo mi sotva 16 let když se to stalo. S touhle bolestí se nesmířím nikdy. Lidé jsou zlí a není třeba jim věřit. Pokaždé to dopadne úplně stejně. Lidé klamou, lžou, závidí a nenávidí všechny, kteří mají něco víc, méně, nebo vypadají jinak. Nedokonale. Ale nikdo není dokonalý stejně jako, že z nebe učený nespadl. Stejně jako velikost nikomu nespadla do klína, někdo se velký narodil a někdo se velkým stane. Jen musí jít za tím, co vlastně chce přes jakoukoli překážku. Taky jsem věřila a měla svůj cíl, který jsem si velice z idealozovala. Chtěla jsem jít na práva. Ale jaký byl důvod? Od mala mě učili, že chtějí, abych byla lepší než oni. Že pokud půjdu na práva, budu mít peníze. Ale já tam spíše chtěla z důvodu, abych posílala špatné lidi za mříže. A dobrým lidem pomohla od nesmyslných případů. A dalším důvodem byl ON. Už od malička, kdy jsme spolu trávili každé léto, jsme si plánovali budoucnost. Já budu právník a on, když udělá průser, cinkne a řekne "ségra, potřebuju pomoct" a mě bude jasné, že si mám vzít do kabelky diplom. Nebo plány ve stylu, že bude mít luxusní auto a spolu budeme jezdit na výlety. Baráček mít na půl. Tomuhle se totiž říká RODINA s velkým R. Nic víc mi nechybělo. Stačil mi on a táta, který na mě nemá nikdy čas. Táta, který si myslí, že mě zná, ale houby s octem. Fuj. A tak životem jsem celkem šťastná proplouvala. Dnes je mi 18 let a já pouze existuji. Žít, to je pravé umění. To by vám na začátek mohlo stačit. Neznám již city, neznám život, ale do doby kdy jsem ho znala, vám chci příběh vyprávět. A až dovyprávím příběh za příběhem, možná se přesuneme do přítomnosti. Mimochodem, jsem Emma a pocházím z LA. Tohle město mám ráda, ale občas mi přijde, že tu není žádné soukromí ani pro lidi, za kterými se nehrnou paparazzi 24h denně.


Studuji třetí ročník polygrafie. Ano, miluji psaní, výrobu www stránek, ale ještě víc psaní. Bohužel školu se zaměřením na psaní jsem nenašla. Asi není. Otec je rád, že vůbec na nějaké škole s maturitou jsem a víc neví. Možná dvě věci ví, že on mi chybí a že jeho přítelkyni doopravdy nemusím. Jó, našla jsem třetí věc, kterou o mě mimo věku ví, že poslouchám depresivní či mnohem jinou hudbu než on. Já miluji zamilované písně a když ne je, tak depresivní, smutné. Tohle je můj život. Tohle jsem já. Emma, která neví, co pravá láska je, holka, která zboňuje hudbu, ale utápí se ve smutku, cigaretách, alkoholu a možná hůř. Ale jen možná. To vám teď neřeknu.

Pokud byste chtěli další díl, nevahájte a pište.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl si tu?

/Klik/ 100% (55)

Komentáře

1 Katherine155 Katherine155 | 10. října 2014 v 18:44 | Reagovat

Zní to zajímavě ! Určitě bych byla ráda za další a další kapitoly ! :-) Jsem zvědavá, jak to s Emmou půjde ! Doufám, že dobře a že se jí nic zlého nestane ! :O

2 Luci Luci | E-mail | Web | 10. října 2014 v 19:50 | Reagovat

zaujalo mě to :) většinou nemám na začátku ráda dlouhé popisy nebo vysvětlení, ale tohle bylo překvapivě zajímavé :) rozhodně pokračuj, musím vědět, co se stalo :D doufám, že nic hrozného :/

3 myred myred | Web | 10. října 2014 v 20:45 | Reagovat

Máš opravdu talent! ;) Vypadá to senzačně a hrozně moc se těším na další díl. Jsem zvědavá, jaký bude její příběh. :) Snad bude další díl co nejdřív. :3

4 steel32 steel32 | Web | 11. října 2014 v 9:37 | Reagovat

hej to zní zajímavě, piš dál!! :D strašně dobře se to čte :D

5 kykous kykous | 11. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

Zní to zajímavě obzvlást s tou přítelkyní 8-O  určitě další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama